Jdi na obsah Jdi na menu
 


  Sid

A nesmíme zapomenout samozřejmě na Sidečka.

Sideček je Am.Pitbull.Atík mu dělal tatínka :o)

Poznali jsme ho jako malinké šťěňátko a vyrůstal teď po boku Atíka.

Zatím si ho Atík uměl srovnat a vše bylo v pohodě.

Doufala jsem že to tak bude i nadále.

Momentálně mu říkáme Dinosaurus jelikož nekouká kam šlape,kam jde,prostě jde.

Se Sidečkem plánujeme coursing a také do budoucna asi i kastraci,ale to je vše zatím ve hvězdách.

Obrazek 

Se Sidečkem jsme se rozloučili,šel si se svým pánečkem jinou cestou.

Přejeme jim hodně moc štěstí.....

------------------------------------------------------------------------

Peggy

kříženka irského setra a hovawarda

 

Obrazek

Narodila se 16.6.2005.

Přivezl ji táta jako štěňátko.

Naučila se mnohé sama i od okolních pejsků,ale bohužel je v ní lovec.

Jakmile vidí pole a prostor,utíká buh ví kam.

Ona se sama vrací,ale ten strach a ta obava kdykoli ona uteče pryč je fakt k zešílení.

Nevim si s ní rady jak ji motivovat,jak ji naučit aby poslechla.

Pokud budete mít kdokoli nějaký nápad,sem s ním,budu vděčna za jakoukoli radu.

Venku mi pamlsky bohužel nejí,nejí ani salám,párky,buřty,prostě nic z uzenin.

Pes vegetarián

Zlobit umí pěkně,ale taky učí Atíka plno věcí,třeba jak zlobit ještě víc,

ale naučila ho také bránit si svoji misku žrádla a je mu oporou.

Ráda se mazlí a samosebou spí s paničkou v posteli.

Miluje děti a nechá se sebou dělat téměř cokoli,pokud se ji to nelíbí,

sebere se a jde pryč.

Naučila se i hlídat takže mužu s klidem říct že je to takový všestranný pesan.

Je to moje zlatíčko zlobivý.

 Vzhledem k tomu že jsem se rozešla s přítelem který pegušku moc miloval,
domluvili jsme se nakonec že zustane u něj aby mu nebylo smutno.
Občas ji vídám a je vidět že se má opravdu dobře.
Ale věřte mi že rozhodnutí jednoduché rozhodně nebylo!!!
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sindy

Obrazek

Sinďáček byla s námi od mých 15let.
Vzali jsem si ji s tátou z trojského útulku,užila si s námi a zůstala v dobrém i zlém.
Měla displazii 4stupně ale bojovala s tím statečně,milovala vodu a milovala procházky.
Také běhání za srnkami a zajíci.Srnky nelovila,zajíce občas jo.
Peggynku vychovávala od štěnátka a byla ji maminkou i oporou.
Atíka naučila hlídat za plotem.
Dafinku vzala také za vlastní a učila jí.
Nám ukázala že vzít si psa z útulku je ta nejlepší věc co člověk může udělat.
bohužel Nás sinďáček opustil z noci 28.1 na 29.1.2009
Umřela doma,v teple.Moc nás to všechny zasáhlo a moc nás to bolí.
Strašně nám všem chybí a já doufám,že s námi prožila šťastný život.
Zůstaneš v našich srdíčkách Sinďáčku.
Sinďáček zemřel ve věku asi 13let.
 

Obrazek

Táta s holkama
------------------------------------------------------------------------

Baronek

Slezský Norik

 

Obrazek

Moc sem si přála koně už od malinka,jezdila jsem pracovat na prázdniny vždycky ke koním,ale tam sem spíše makala než aby mne nechali jezdit.

Podala jsem si inzerát že hledám koníka na splátky,jelikož moje finanční stránka je nanic.

Ozval se mi pán až od Polských hranic-Trutnov.

Když jsem se na něj byla podivat s kamarádkou,vypadal hrozně,ale přesto byl nádherný.

Měl přerostlá kopyta,zimní srst a to byl květen,všude slepené bahno a podvyživený byl taky.

Prý byl zlý ve stáji,ale jelikož tam byl přivázaný na takovém mini místě tak se mu nedivim...

Byla jsem ale rozhodnutá že si ho vezmu.

Jak jsem odjížděla,podival se na mě jako kdyby chtěl říct-že mě tady nenecháš viď,že pro mě přijedeš viď..???

Převoz proběhl naprosto v pohodě.

Doma jsme mu udělali stáj,kde má volnost,může si kdykoli vyjít ven a myslím že je spokojený.

Kopyta jsou schvácené,takže léčíme jako o život a snad na jaře to bude dobré.

Spravil se i na váze,a zlej neni,jen nechce dávat zadní nohy moc a jakmile ho člověk tahá od jídla,šlkebí se,ale miluju ho,je to moje zlatí,muj životní sen.

A je to krása když k němu člověk příjde a on na vás z dálky volá a jde vám naproti.

A chci tímto poděkovat i lidem kteří mi k tomuto snu pomohli..

Moc děkuju moc mo moc.

Baronkovi se kopýtka stále nelepšily,propadaly se mu záda a začal být trochu více protivný a navíc jsem zjistila že mu bylo více než mi bylo řečeno.

Bylo mi nanic,obrečela jsem si ho,věřte mi,ale nebyl hodný ani ke mně ani k jiným a to jsem se o něj dobře starala.Po domluvě s bývalým majitelem šel Baronek ke starému pánovi na dožití.Rozhodnutí nebylo jednoduché a doufám že se má dobře.

Moje vzpomínky zůstanou a on také v mém srdíčku.

Moc mu děkuju za zkušenosti které jsem díky němu získala.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Tuhle rubriku bych chtěla věnovat svojí čubince Dafné.

Byla to kříženka bernardýna,zachránila jsem ji z karanténí stanice na Slovensku-Zvolen.

 

Obrazek

Náhodně jsem se podivala na jejich netové stránky a uviděla ji.Bylo mi jasné že ji musim mít jen co jsem se na ni podivala.

Rozhodnutí padlo během 2 dnů,kdy mi táta řekl, že jsem magor jestli pro ni pojedu.

Bylo to roku 2007 myslim říjen,počasí už nic moc,byla zima a ráno už mrzlo.

Vstávala jsem asi ve 4 ráno a byla to tušim neděle.

Naložila jsem svého nejlepšího kamaráda a vyrazili jsme do neznáma.

Pneumatiky byly silně sjeté a asi 15km od domova začalo sněžit,byla jsem nazvána cvokem pokud se neotočim a nevrátim se domu.Já měla jasný cíl,dojet pro čubunku již hrozilo utracení.

Cesta tam trvala asi kolem 6 hodin,bylo to něco kolem 400km...

Pán už na nás čekal.

Po přivítání čubinky,která smrděla a bála se snad všeho jsme ji naložili do auta a jeli vesele domu.Problém byl v tom že celou dobu dost hustě sněžilo a než jsme vyjeli ze stanice,napadlo asi 30cm sněhu.

Můžu říct, že na těch letních cvičkách co jsem měla na autě to byla paráda...

auto si sdělalo co chtělo a já byla bezradná jelikož jsem měla řidičák asi 6 měsíců.

Zapadli jsme,sháněli řetězy,užili jsme si docela dost a mě to řádně vycvičilo za volantem.

Domů jsme dorazili až v PONDĚLÍ dopoledne.Cesta trvala 24 hodin čistého řízení + asi 3 hodinky spánku.Byla jsem utahaná,ale šťastná že mám čubinku doma.

Starala jsem se o ní,naučila ji důvěře,byly jsme parádní tým.

Byla úžasná,společenská,milující,prostě zlatej pejsek se zlatym srdíčkem a nebylo snad jediného dospělého nebo dítěte,který by ji také nemiloval..

Byla sice nemocná,ale snažila jsem se ji držet co to šlo.

Stalo se ale že v květnu letos kolem 16 byla obrovská bouřka,čubiny jsem měla přivázané na zahradě,jelikož jsem musela odběhnout.

Začalo hodně hřmít a Dafinka se vyvlíkla z obojku i s druhou čubou a utekly.

Byla jsem bezradná.

Peggy měla na sobě obojek kde měla kontakt,ale Dafné nechala obojek doma a tak cesta k nalezení nebyla žádná,zbývalo se jen modlit aby se mi vrátily obě v pořádku.

Osud ale tomu chtěl jinak a tak jsem o Dafinku přišla,nevrátila se.

Bolí mě to moc,nechci to vzdát,ale mám ten pocit že se ji něco stalo.

Proto bych ji chtěla vzkázat ať už je kdekoli,že sem ji moc milovala a že v mém srdíčku zůstane napořád.

Ale dne 23.září jsem ji uplně náhodně našla!!!To bylo shledání!!!

Po našem shledání byla Dafi dlouho u koníků,kde jsem myslela že bude moci i zůstat,ale bohužel.Vedlo se ji tam velice zle,a tak jsem se rozhodla že bude lepší ji zkusit najít nový domov.Sice jsem to řádně obulela,ale věděla jsem že má šanci žít líp a ona si to opravdu zaslouží,tak jsem se domluvila se svou kamarádkou aby mi pomohla najít ji nový domov a nakonec se vše v dobré obrátilo!!

Dala ji svému tatínkovi k narozeninám!!Ted je Dafinka šťastná,má obr zahradu,lásku a super lidi kolem sebe.Je také vykastrovaná takže už ji bude jen a jen dobře!!!

V srdíčku ji mám stále ale vím že ted už bude šťastná a že má to co já jsem ji dát nemohla.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------