Jdi na obsah Jdi na menu
 


Coursing Slavětín u Slavonic 4-6.6.2010

V pátek během dopoledne jsme balily věci opět s mojí kolegyní Bárou.

A pak jsme vyrazily směr slavětín.

Vyfasovala jsem transita takže cesta byla napínavá,přesto to bylo pro mne něco nového a super zkušenost

Když jsme dojely,vybalily jsme potřebné,šup na večeři a pak přednáška.Bylo přítomno hodně lidí a jsem ráda

Potom jsme šli nakutě.

Ráno snídaně,připravování cen a pak hurá stavit stánek a skládat zboží.

V Sobotu byl Leopardí speciál,Atík běžel ve třídě Amatérů společně tuším s 5 psy.

O to větší pro mne pak bylo překvapení když první místo byl vyhlášen Atík!!!!

Dostali jsme pohár a já zase bulela jako malá holka.

Atíčkovi moc děkuju a i všem co nám to přáli.

V neděli pak byl speciál MSC kde byl Atík 2.

Zato běžela i Corrynka která se umístila na 1 místě!!!Tak z ní nakonec třeba ještě bude běžec!!

Odjížděli jsme sice hodně pozdě,ale Já byla šťastná,pejskové byli unavení.

Moc děkuju všem za úžasný víkend.

Coursing Slavětín u Slavonic 7-9.5.2010

V pátek odpoledne jsem se svojí kolegyní Bárou vyrazila s firmou a svými hafany na coursing.

Když jsme přijeli,potkali jsme tam krásnou leopardici z CHS Roztocká Hvězda...páneček ji říkal Fííbííí a jeho miminko Bagy...Atík si je hned zamiloval takže jsem hned měli kamarády šly sme se ubytovat a hurá na veeeču.Poté jsme šly s pejskama na procházku kde se Atík tedy pořádně proběhl a vyválel v bahně.Pak jsme šly na pokoj a hurá na kutě jelikož nás čekal náročný den.

Ráno na snídani,s pejskama a hurá stavět stánek.Vybalit všechno zboží.

Běžel mi Atík i Corrynka takže program byl opravdu nabitý.

Moje Corrynka opravdu právem získala titul Blondýna....jelikož běžela za střapečkem a pak se otočila a šla běhat do trávy...co by běžela žejo když je panička někde uplně jinde

Zatímco Atík....Bylo to něco užasného a fantastického,ten zájem jaký měl,jak se v něm všechno vařilo,jen aby mohl běžet a běžet....dokonce mi začal kousat do střapce i když se ho minule tak moc bál!!!!Štěstím jsem div neplakala.S jakým nadšením a s  jakou radostí běhal...bylo to neuvěřitelné a pro mne opravdu zážitek na celý život....

Při vyhlašování mi pak div nevytryskli slzy když z úst Barči Zdráhalové-zaznělo první místo ve třídě Amatéři Atík....Byla jsem opravdu šťastná....

Corrynka byla druhá ze dvou,holt blond se nezapře....ale třeba ji to ještě chytne....

Pak večeře,byla jsem tak unavená a to jsem měla mít ještě přednášku,že jsem myslela že padnu...

Na přednášce bylo hodně lidí a já všem tímto moc děkuji,že přišli.

V neděli už byl jen trénink,na stánku jsme pár věci ale prodaly.Běželi leopardi všichni spolu a musím říct že to bylo užasné...oni neběželi každý sám za sebe ale jako smečka...bylo to neuvěřitelné..opravdu...nádherná podívaná,opravdu ...a když jsem Atíka pochválila...nosil se jako že je hrozně důležitej....Pořád dělá pokroky,pořád se lepší a o víkendu jsem i z různých koutů slyšela že je opravdu krásnej....Jsem na něj opravdu moc hrdá a díky tomuto víkendu sem si uvědomila že mám doma opravdu poklad!!!!Dalo mi to hrozně moc a všem moc děkuji za naprosto užasný a dokonalý víkend.....

2.5.2010-Výstava Praha

Rozhodli jsme se že půjdem na procházku,díky tomu že bydlíme kousek od letňan,rozhodli jsme se,že pujdem juknout na leopardy.

Vzala jsem tedy kamarádku,Atíka a Corrynku a šli jsme

Koukala jsem jako blázen,Atík tam naklusal s ocáskem nahoru,se všema se chtěl kamarádit-teda kromě kluků a ocáskem mlátil ze strany na stranu.

Pak k němu přišel nějaký pán který ho moc obdivoval,prý jestli si ho muže pohloadit,řikám nevím,on vrčí,nemá rád chlapi...pán si k němu sednul,Atík vstal a šel se pomazlit???No jako málo sem nestíhala,pán z něj byl unešený a já samozřejmě byla unešená z Atíka,byl opravdu pašák,tak jsem se rozhodla ho přihlásit na klubovku,že se teda ukážem...Moc se mu líbila leopardice Bára s kterou si dokonce i povídali

Corrynka vše zvládala levou zadní,ona má všechno fakt na háku.

27.2.2010- útulek Hněvice u Štětí

Takžeee i přes to že se nám ted opět moc nedaří,jeli jsme směr útulek s tím že si alespon zvedneme náladu....Byla plánovaná veliká akce přes FB ale nakonec nic...když jsme přijeli bylo nás tam 6 což je samosebou lepší než jen my 3 co tam jsme nejvíc...pak ale ještě dorazili další lidé a nakonec se nás tam sešlo 14!!! a musím říct že super parta,týmová práce a hlavně sranda!!!Moc sem ráda za poznání nových lidí,a za super den který tak rychle utekl...kež by takových víkendů bylo více,udělalo se tam kus práce...pesani se všichni prošli...a Atík s Corrynkou pak běhali takže večer doma padli a spinkali celou noc

 13.-14.2.2010 Pomoc v útulku Hněvice u Štětí

V sobotu ráno jsem sbalila Atíka a Corrynku a jeli jsme směr Kralupy n.Vltavou,kde jsme nabrali kamrádku Káťu a jeli směr útulek...Kufr byl k prasknutí,vezla jsem tam sedlo na koníka a dárečky.Zatím jsme dostali pamlsky od Naší sestřenice Berry a její paničky Marušky.

A 16kg granulí Fitmin pro štěnátka maxi plemen a tyčky na zuby a barevné tyčky od p.Jany Mrázové,která pracuje na prodejně SuperZoo v Tehovci a tímto bych jim moc chtěla poděkovat.

Jakmile jsme přijeli a vynosili věci z auta,dali jsme si kávu,popovídali a šlo se na koníka,hodili jsme na něj sedlo,uzdečku a šlo se na lonž...koník na to že nebyl asi 2 roky pod sedlem tak byl opravdu moc šikovný a i když mě pak kousnul do ramene tak je to pašák mezitím Atík s Corrynkou se vozili s panem Mrhalem v autě a asistovali mu.Na to že se Atík bojí chlapů a jeho psycho stránka nebyla moc dobrá,pana Mrhala si oblíbil a zamiloval ač má hůl a tím mi dokázal že je pan Mrhal opravdu takový jaký se jeví a že si na nic nehraje a není zlý,protože Atík jen tak někomu něvěří natož aby s ním vlezl do auta a odjel!!!!!!!!!!!!!!!!

Pak jsme odvedli koníka a šlki si nachvíli sednout,byla jsem uplně vyřízená,přes hodnu běhání s koněm dalo za své,pak jsme začali řešit vizitky,pomoc od veterinářů a obchodů a všechny organizační věci.Odjížděli jsme všichni hrozně unavení.A v neděli ráno po lehké kocovině jsme jeli opět směr útulek.Kde se uklízeli kotce a venčili hafani a Atík s Corrynkou opět lítali jak pošuci

Odjížděli jsme odpoledne,unavení,ale s pocitem toho že pomáháme tam kde je to potřeba!!!

A stala jsem se PATRONKOU útulku takže veškeré plánování,akce,a vubec vše řeším a aktivně se do všeho zapojuji!!!

6.února 2010 - Pomoc v útulku Hněvice u Štětí

Po neustálých problémech a celkové psychické rozhozenosti jsem se rozhodla,že pojedu pomoci kamarádce Kátě do útulku manželů Mrhalových,kteří útulek táhnou pouze z jejich invalidních důchodů a krom ní a jejího přítele tam skoro nikdo nechodí pomáhat.Říkala jsem si že si alespon trochu odpočinu a vypnu.Takže jsem naložila Atíka a Corrynku a ještě kolegu z práce  a vyrazili jsme směr útulek.

Když jsme přijeli,Káta mi řekla že sebou vzala i Dafinku takže sem se s ní mohla pořádně pomazličkovat a s Atíkem a s Corynkou si moc pěkně pohráli.Chtěla jsem fotit ale bylo tam tolik práce že jsem to vubec nestihla.Pak jsme čistili kotce,Atík se proběhnul s ovečkama a kozama a šel taky zkontrolovat poníka   a také jsme poseděli u kávy s panem Mrhalem a musím říci že jeho historky by se dali poslouchat celý den možná i několik dní..

Musím říct že už mě opravdu unavuje ta lidská lhostejnost a to že každý kouká jen sám na sebe nebo co bude mít z toho co udělá.Vidět ty smutné psí oči a tu naději v každém z těch pesanů a ty lidi kolem kteří by se pro ně roztrhali,ač jich je málo,pořád ještě existujou takoví.

Rozhodla jsem se více se zapojit do všeho a začít aktivně pomáhat útulku,takže když to vyjde tak budu PATRONKOU!!!!Pro začátek jsem zkusila domluvit nějaké papů z prodejen SuperZoo a konečný verdikt se dozvím během tohoto týdne,dále plánuji autobus který bude odjíždět z prahy přímo do utulku na pomoc kde by si každý zaplatil jizdenku,ale doprava by byla zajištěna a ještě spousty jiných a dalších akci.Musím říci že i přesto že se tam pracovalo a byli jsme tam ve 4 plus manželé Mrhalovi,práce šla skvěle a mě bylo užasně,byla jsem po strašně moc dlouhý době opravdu moc šťastná.A bylo mi opravdu moc dobře.

Byl to jeden z těch nejužasnějších dní po moooc mooooc dlouhý době...a mužou za to ty 3 co sem tam s nima byla :o) sou to lidi s úžasnym a obrovským srdíčkem,s chutí,sílou a náladou pomáhat a myslím že třeba jednou se... Nám to i vrátí i když ne v penězích na který dneska kouká každej, ale v podobě zachráněných psích duší a krásného útulku,který takový bude díky Nám..A taky těch psích a lidských šťastných očí,které pro některé z nás znamenají víc než cokoli jiného.Doufám,že ta síla a ten elán Nás neopustí a že ti co raději seděj doma na zadku u TV a nemůžou dát ani blbejch 50kč se aspon chytnou za rypák..

Problémy máme každej,ale věřte mi že není krásnější pocit než pomoci v nouzi někomu kdo to opravdu umí ocenit a kdo je za to vděčnýýý!!Pak teprve zjistíte,že Vaše problémy jsou nic!A já udělám maximum pro to abych pomohla jak to jen půjde a poprvé v životě mám pocit že my 4 co jsme tam dneska byli dokážeme se svojí chutí pomáhat zázraky!!!Moc Vám děkuju!!

Tímto bych také moc ráda poprosila všechny kdo mají srdíčko na správném místě aby pomohli ať už jakoukoli finanční částkou nebo čímkoli,věci,hračky,žrádlo,obvazové materiály,vakcíny,opravdu cokoli.Budete samozřejmě vypsáni na jejich stránkách jako sponzoři!!

Moc děkuju všem kteří by jakkoli mohli pomoci a pomůžou.

Poté co se setmělo jsme se zbalili,ještě poseděli s panem Mrhalem a jeho paní a pak jsme jeli...Vzala jsem do kurfu Káťu s Dafi a s jejím přítelem Dominikem a jeli jsme do Kralup kde jsme šli nejdřív  dát Dafinku na zahrádku a pak sme se šli zahřát do hospůdky,kde jsem samozřejmě pila čajík.Přijeli jsme domu asi ve 2 ráno a já usínala s pocitem toho nejšťastnějšího člověka na světě 

27.prosince 2009 -Neoficiální závod MSC - Jamný u Písku

Ráno jsme naložili auto sponzorskými dárky a Red dinga(obojky,vodítka a kšíry),pejsky,teple se oblékli a vyrazili.Měli jsme to kolem 80 km,cesta byla fajn.Po příjezdu jsme vyndali  věci z auta a popovídali s přáteli které jsme potkali.Poté se sjel i zbytek lidí a mohlo se začít.Po proslovu pořadatelů se začalo.Sideček běžel poprvé a musím říci že byl fakt pašák i když jsem to první kolo musela utíkat s ním...Ve druhém kole pak běžel s Abinkou která si myslím že ho užasně namotivovala tak že to zvládnul až do konce a myslím že na jedničku...Atíka mi bylo líto,byla jsem rozhodnutá že nepoběží,ale brát mu tu radost z toho běhu???Když takhle běhá i po poli,proč by nemohl i ted???Poradila jsem se a rozhodla se že poběží i on.Má pořád zavázané packy kuli těm paspárkům,ale byl akční dost.Poprvé bežel a byl šikovný,celou trasu krásně obrýsoval...ale v cíli se bál střapečkuuu  na podruhé běžel se svojí láskou Astičkou a byl opět šikovný...a už se střapečku tolik nebál.Pak bylo vyhlášení...Sid se z 9 psů umístil na 5místě což je super a Atík se z 11 umístil na 8 místě.Měli jsme obrovskou radost a jistě budeme dále pokračovat!!Malá Corynka vše sledovala z deky kterou nám pujčila Abinka...moc děkujeme a střídala se v náručí Ivovi a Milošovi  moc děkujeme..Pak všichni odjelli a zustali jsme jen my leopardáci,krom Alenky která s celým komandem musela odjet domu.Atík si zamiloval RR Laru,kde její paničce nejdříve počural nohu-moc se omlouváme..a poté i Laře diplom,který tedy uschnul bez problémů...holt láska nezná meze  pak si pejskové trochu pohráli a jeli jsme domů.Příjemně promrzlí a unavení jsme doma padli a těšíme se na další běhací akcičku  

9 - 11.října 2009 - Výcvikový víkend Autokemp Lužany

Už jsme se nemohli dočkat pátku až pojedem.dopoledne jsme sjeli do Davle pro Bessy-tátova Německá ovčanda,nabrali jsme Miloše a psí pitbulí miminko Sida a jeli jsme.když jsme se naložili do auta,myslela jsem že snad ani nedojedem,auto bylo k prasknutí...vyráželi jsme z Prahy kolem půl 3,bála jsem se abychom stihli výcvik který začínal v 16:30 ale nakonec vše dobře dopadlo a přijeli jsme naštěstí na čas.Takže jsme se jen převlékli a utíkali na první lekci výcviku,kde už na nás netrpělivě čekala Ivet a Lída.Cvičila jsem Bessy i Atíka...samozřejmě na střídačku a musim říci že mě oba mile překvapili,jak Atík tak i Bessy.Byli moc šikovní.Večer jsme ak unavení zapadli do chatky a netrpělivě čekali na příjezd Alenky s Bloxi a Saníkem a na Lucku s naší segruškou Agni.Nakonec přijeli,měli jsme obrovskou radost že jsme je mohli konečně zase naživo obejmout a popovídat.Pak jsme šli nachvíli posedět do místní hospůdky a hurá na kutě...

V sobotu hned ráno jsme šli cvičit.A cvičilo se skoro pořád.Bessy mě mile překvapovala tím co v ní je a Atík tím co všechno byl ochotný pro mne udělat a také dělal.

Prý jsme udělali pokrok tak pokud to tak vidí pár lidí,jsem za to opravdu velice vděčná.

V sobotu večer jsme šli posedět do místní hospůdky kde jsme si zahráli hru Activity a mužu říci že jsem se tak dlouho nenasmála jako v tu sobotu.Super lidi a super zábava.

Byla jsem strašně unavená takže jsem brzy po té co jsme se vrátili z hospůdky usnula...V noci vypadával proud a hrozně lilo,bohužel ani ráno to nebylo jiné,byla zima a pršelo a tak jsem cvičila jen s Bessy jelikož byl Atík nemocný a tak jsem nechtěla riskovat znova nemoc.Jakmile ale přestalo pršet,la jsem na výcvik i Atíka,pak jsme šli uklidit chatku a pomalu se chystali k odjezdu.Pořád pršelo a tak nemělo smysl zůstávat déle i když nás to moc mrzelo.Šla jsem se tedy rozloučit s Ivet se kterou jsem si ještě chvíli povídala a pak už hurá směr praha a davle.Mohu říci že ač sem byla docela unavená za celý víkend,měla jsem obrovskou radost,myslím žeoba psi udělali opět obrovský pokrok a já jsem na ně moc hrdá a stále se držím hesla Raději 3x do roka s psí školou Váš pes než chodit na cvičáky v praze a okolí kde vás nakonec stejně nic nenaučí a jen z vás tahají peníze...

Chci moc poděkovat za super víkend,perfektní atmosféru a výcvikářkám za super přístup jako vždy.Fotky najdete ve fotogalerii...

3. -  5.října 2008 - výcvikový víkend autokemp Lužany

V pátek jsme měli odjíždět,my byli týden po autonehodě a tak jsme byli bez auta,naštěstí se ozval náš andělíček strážníček Alenka od Saníka,Astičky a Faraa a řekla nám že se pro nás zastaví.Netrpělivě jsme ji vyhlíželi,když asi kolem 3 přijela.Ona jela s Astičkou a já s Atíkem.Než jsme vyrazili,nechali jsme hafiky proběhnout a seznámit.Asti na Atíka vrčela,ale během víkendu se z nich stala nerozlučná dvojka.Jeli jsme ještě do chovatelek nakoupit náké dobrotky a hurá odjezd.Přijeli jsme pozdě a tak nám bylo oznámeno že máme za 5minut nástup.Rychle jsme vyházeli věci z auta a šup na plac,učili jsme se od sedni,lehni,ke mně,zustan až po socializační cviky,které Atík potřeboval jako sůl.Večer pak přijel Roman s Annie a Kačka s Roxy.Po procházce s pejsky se jelo na večeři,kde byla opravdu sranda,byl to moc příjemný večer,já s Alenkou jsme pak zalezly do chatky kde jsme prokecaly skoro celou noc a ráno vstávání bylo fakt zlý.Zase se cvičilo s pejskama,pak oběd a zase se cvičilo,pak večeře,kdy jsme měli dámskou jízdu,Alenka,Kačka a já.Byl to super večer a já Vám holky oběma moc děkuju za super společnost.Asta s Atíkem se váleli v postýlce a řádili.Když jsme s Alenkou pak ulehly,skákali po nás a bylo jim to evidentně jedno.Musim říci že v neděli byl na Atikovi vidět obrovský kus práce a byli jsme také označeni za skokany výcviku ještě s Alenkou a Astičkou.Chci moc poděkovat Alence,kterou prostě milujeme,Kačce za super společnost a cvičitelkám Ivet a Lence za super rady a hlavně za trpělivost,ochotu a nervy.Byl to super víkend a už se těšíme na další.Fotky najdete ve fotogalerii a také na www.vaspes.com